Jedna věc, kterou nikdo neřekne nahlas, je problém s povlečením u rozkládacích gaučů. Sedák o rozměrech 180 krát 70 centimetrů nepasuje do žádného standardního ložního pytle. Matrace se musí vyndat, povléct, narovnat, a pak zase složit. Ztrácíte deset minut času a nervů. Řešení přišlo s click-clack mechanismem, který jsem objevila u nové sedačky. Mechanická páka na boku umožní jedním krokem sklopit opěradlo do roviny. Žádné oddělování polštářů, žádné povlékání zvlášť, jen hodíte prostěradlo přes celou plochu. Zmáčknete, sklapne, hotovo. To je ten moment, kdy si řeknete, že minimalismus je vlastně o chytrých detail

Ušetřit místo při zachování plnohodnotného spaní mi pomohla ještě jedna věc. Rozkládací gauč jsem nakonec koupil s polohovatelnými opěrkami hlavy. Když sedíte a čtete knihu, opěrka drží záda. Když přijde večer, pár tahy ji sklopíte do roviny. Celé lůžko je pak širokých sto čtyřicet centimetrů, což je pro jednoho luxus a pro dvojici v nouzi dostačující. K tomu jsem přidal pěnovou matraci o síle osmnáct centimetrů. Běžné sedací soupravy mívají jen deset, a to je na spaní málo. Naše tělo potřebuje oporu hlavně v oblasti beder. Dvanáct centimetrů je minimum, ale těch osmnáct už je spánek srovnatelný s klasickou postelí. Samozřejmě záleží i na hustotě pěny. Hledejte taštičkovou nebo studenou pěnu, ta drží tvar roky a neproleží se v ní d